Co jsme ještě o sovách nevěděli

Kus divoké přírody v centru města

Naše škola se nachází v nejmalebnější části města Hradce Králové. Průhledu úzké Zieglerovy ulice dominují věže Chrámu svatého Ducha a Bílé věže a sama škola stojí v místě bývalého hradu královny Elišky.

Mezi průchodem z jedné budovy do druhé se nachází meditační zahrada, kde můžeme pozorovat mnoho krásných ptáků, kteří k nám zalétají z nedalekého parku nebo z hnízd na půdách okolních domů. Nad střechami krouží poštolky a často jsme mohli spatřit i sojku, pěnkavu nebo různé druhy sýkorek odpočívajících na větvích naší magnólie.

Ale určitě nikdo z nás nečekal, že budeme mít možnost pozorovat z oken naší školy dravce tak vznešeného vzezření, jako je kalous ušatý.

Seděl na kamenném sousoší Městské hudební síně necelé dva metry od našeho okna.

„Paní učitelko, támhle sedí sova“, křičely na mne děti s nadšením a nemohly z něj spustit oči. I když jsme otevřeli okno, abychom si ho mohli lépe prohlédnout, ani se nepohnul. Jen důstojně pomalu otočil hlavu, aby se podíval, kdo ho ruší při jeho odpočinku.

Přečetli jsme si o něm, že hnízdí ve větrolamech nebo ve starých stračích či vraních hnízdech a k večeru vyletuje a loví především hraboše a hmyz. Ve dne sedí na větvi přitisknutý ke kmeni stromu.

Děti by si ho nejraději přinesly do třídy a měly starost, zda se má teď v zimě čím živit, když jsou všude kolem haldy sněhu a myši teď nejspíš venku neběhají. „Určitě si uloví nějakého menšího ptáčka“, uklidňovala je jedna maminka, která je myslivcem.

Na jaroměřské záchranné stanici pro volně žijící živočichy mi řekli, že se tito draví ptáci jehličnatých a smíšených lesů běžně zdržují ve městech a jsou zde stejně šťastní, jako na venkově. Bydlení ve městě jim poskytuje nadstandardní služby. Televizní antény, stožáry a různá vedení plní funkci pozorovatelen stejně dobře, jako větve lesních stromů. Nakonec nám slíbili besedu nejen o sovách, ale i o jiných zvířatech, které často trpí kvůli lidské lhostejnosti či zlovůli.

Od té doby jsme již našeho kalouse nespatřili, ale díky němu dnes víme o sovách mnohem víc.

Mgr. Edita Bastařová (třídní učitelka 5.A)